Týden bez kola. Týden marného a psychicky vyčerpávajícího čekání na podělanej balík z Evropy! Zašití v díře, 25km od kolumbijských hranic jsme proklínali britskou a ekvádorskou DHL, do jejichž rukou jsme svěřili dodání několika potřebných blbostí ve slibovaném čase 3-5dnů. Když ale věci v inkriminované době do Quita nepřišly, Klimi je požádal, aby je poslali do NUEVA LOJY. Další den ráno byl balík v LOJE. Bohužel jenom v Loje, ale ne v NUEVE LOJE. Něco jako kdyby vám poslali balík místo do Velkých Karlovic jenom do Karlovic, ale u Aše. Prý je to ale v klidu – za 4 dni bude všechno OK (= balík v Nueva Loje). 4 denní pobyt v džungli se zdál jako ideální výplň času a i romanticky pasivní MK ho pracovně nazval „líbánky“, neboť se nám dostávalo veškerého komfortu, stravy a spaní v nádherné bambusové chatce s letištěm. Ovšem co se týká programu – letním tábory za mlada, v normálním lese, byly akčnější, takže si umíte představit co to bylo pro Klimoše… Vaření u domorodců nás bavilo, procházky džunglí taky ušly, ale banda uřvaných Holanďanů byla na přesdržku. Umírali jsme touhou znovu sednout na kola.
Po návratu nás málem trefil šlak, když nám řekli, že balík někde leží už 4 dny a poslat jej zpět je prý strašně komplikované a kecy, prdy. Michal málem omdlel, pak zrudl a div nevybouchnul. Začala dost nevyrovnaná hádka, vzhledem k úrovni naší španělštiny, ale po hodině jsme docílili svého a sice, že za 4 dny tam +- bude ;). Každičký den jsme, kromě uspokojení základních lidských potřeb, navštívili 50 m vzdálenou kancelář DHL a ujišťovali, že se něco děje a pokaždé se vraceli s prázdnou. V pátek svitla naděje, dodávka opustila Quito a měla dorazit ještě ten den. Hurá! Rychle balit, počkat do 5h a pak aspoň kousíček popojet. V 5h nám oznámili, že dodávka je zase v Quitu 😉 – Apatie – jestli to nepřivalí zítra, tak jedem balík, nebalík. Už jsme nechtěli utrácet za spaní na posteli, tak jsme si rozdělali karimatky na terase, kde furt někdo coural a zvuk motorů nám bručel do oušek celičkou noc. Nevadí. V 10h ráno jsem šla na výzvědy, s mačetou v ruce. Starý známý se culil jak kulihrášek a gestikuloval, že už je to tam. Radost z malého vítězství trvala celé 2 sukundy, než mi ukázal celní fakturu s 80 USD! Tak jo vy parchanti! Ale přísahám, že budeme všechny výdaje žádat zpátky – dopravné, nocleh, clo a jako bonus i tu naší dovolenou v džungli!!! Radost nám udělaly alespoň nové sandály, pláště, mapy, atd. Rozloučili jsme se s obézním hostelovým týmem, konečně znovu obsedli naše miláčky, a vyrazili mezi kolumbijské ropné věže, vojáky, nepřátelskou guerilu a přátelské Kolumbijce.
Zelenina.
Tarantule jak dlaň.
Semínka tohoto stromu/ plodu používají domorodci jako přírodní barvivo na tělo i látky.
V džungli většinou neexistují silnice, kamkoliv chcete, musíte po řekách.
Typická obydlí na pilířích kvůli častým povodním. Všechny materiály jsou přírodní – dřevo, rákos, bambus a palmové listy.
Modernější domy mají plechové střechy. Ty se nemusí každé tři roky měnit, jak ty z palmových listů.
Houpací síť je neodmyslitelná v každé domácnosti.
Vybavení kuchyně i celého domu je skromné. Žádné zbytečnosti, jen to, co opravdu potřebují.
Zrající kávové body, nebo spíš bobky.
Juka.
Tyto pidi květy se za pár měsíců přemění na kakaové boby.
Kakaové boby jsou obaleny ve sladké a velice lahodné sračičce. Když do nich ale kousnete, jsou hořké.
Kafe arabica čeká ještě dlouhý proces než se dostane do vašich kuchyní.
Jukové placky: juku je třeba nejdřív oloupat a naškrábat
… hmota pak obsahuje hodně vody, takže se dá do pásu z palmových listů
… voda se „vykroutí“
… vznikne skoro suchá mouka
… která se rozmělní a přeseje
… nasype na rozehřátou keramickou plotnu
… rozprostře, zaválí
a až kraje zhnědnou, tak se převrátí
placka se libovolně náplní. Hotovo.
Ananas.
Květ divokého kakaa v džungli – to se nejí.
Walking tree aneb chodící strom. Každé tři měsíce zapustí do země nové kořeny a ty staré uhynou, posune se tak až o několik metrů za rok. Není to závratná rychlost, ale kdo kdy viděl chodit strom, že ? 🙂
Jíl na výrobu keramiky je všude kolem.
Termitiště. Když do něj strčíte ruku, termiti na ni nalezou. Pak je rozetřete a „hmota“ funguje jako repelent. Termiti díru po ruce během pár minut opraví 😉
Larvy žijí v kokosových semen…
… dokud je někdo nesežere 😉
Symbióza citronových stromů a mravenců – mravenci si budují v kmenech a větvích tunely a živí se mízou. Na oplátku vyhubí ostatní okolní vegetaci, které by normálně stromům stínila a plazila se po nich. Na takových místech to vypadá nezvykle čistě a nezarostle. Indiáni jí mraveci kvůli protejnům. Opravdu chutnají jako citrón 😉
Takhle hustý je typický porost.
Naše ubytování.
100 % monogamie (a španělsky se opice řekně mono) aneb opičí láska až za hrob. Zemře-li jeden z partnerů, ten druhý spáchá sebevraždu tím, že nežere, nespí až se utrápí k smrti.
sv(j)et_kolem 